Historie zámku

V  K R Á T K O S T I : Prvním významným majitelem hradištského zámku byl vůdce české stavovské a protestantské opozice Václav Budovec z Budova. Ten dal v roce 1606 dosavadní sídlo přestavět na reprezentační zámek, který odpovídal jeho společenskému postavení. Po porážce stavovské opozice v roce 1621 byl Budovec popraven a jeho majetek zkonfiskován. Konfiskovaný zámek i panství získal Albrecht z Valdštejna. Roku 1627 tento majetek postoupil svému bratranci Maxmiliánovi z Valdštejna. V držení valdštejnského rodu zůstal zámek do roku 1946 a Mnichovo Hradiště se stalo na dlouhou dobu střediskem celého valdštejnského panství. Na přelomu 17. století /za majitele panství Arnošta Josefa z Valdštejna/ byl renesanční zámek přestavěn do nynější barokní podoby staviteli M. A. Canevallem a M. Raimondim. V letech 1709-10 byl ukončen vývoj zámeckého areálu doplněním vedlejších objektů - koníren, jízdárny, kočárovny, salla terreny. Vznikl tak mimořádně cenný komplex vrcholně barokní architektury v Čechách.   P O D R O B N O S T I : Počátky zástavby na místě dnešního zámku v Mnichově Hradišti jsou spojeny s kolonizační činností významného cisterciáckého kláštera v nedalekém Hradišti nad Jizerou, založeného roku 1145 z mateřince v západočeských Plasech. Osada Rybitví vysazená hradišťským klášterem, se nacházela na terénní hraně východně od dnešního zámku a zbytky zdiva jejího farního kostelíka Nanebevzetí Panny Marie byly nalezeny v místech dnešního pomníku Václava Budovce z Budova v zámeckém parku. Jihovýchodně od Rybitví vzniklo ve 13. století městečko Hradiště, označované později Jako Mnichovo. Hned na počátku husitských válek byl 30. dubna 1420 vypálen klášter v Hradišti nad Jizerou husity, táhnoucími na pomoc Praze. Již nikdy nebyl obnoven a jeho majetek byl rozchvácen sousední šlechtou. Mnichova Hradiště a okolí se zprvu zmocnil katolický pán Jan z Vartenberka, ve čtvrtém desetiletí získal tyto statky někdejší husitský hejtman Jan Čapek ze Sán. Jako zástavní statek měnilo mnichovohradišťské panství poměrně často majitele a nevzniklo zde žádné výstavné panské sídlo. Zprávy ze starší literatury, mluvící o pozdně gotické tvrzi, jsou pravděpodobně mylné. Ještě roku 1555 sídlil Jaroslav z Kolovrat v pouhém panském domě ve městě Hradišti. O rok později drželi panství Jiřík z Labouně a Jindřich Žibřid z Velechova, z nichž každý sídlil ve vlastním domě ve městě Hradišti. Vdova po Žibřidově synu Adamovi, Krescencie z Habartic, odkázala roku 1582 panství Hradiště svému druhému manželovi Kryštofovi Budovcovi z Budova, který dlouho a významně působil v diplomatických službách habsburského rodu, především v letech vlády Maxmiliána II. Jeho synovec, Václav Budovec z Budova, který převzal panství v roce 1602 a rozšířil ho koupí sousedního statku Zásadka, byl významnou postavou našich předbělohorských dějin. V létech stavovského povstání byl jedním z direktorů království a svou účast zaplatil životem při staroměstské exekuci 21. června 1621. Ještě v testamentu Kryštofa Budovce z Budova není na panství zmiňována žádná tvrz nebo zámek. Je tedy zřejmé, že vznik renesančního zámku v místech dnešního zámeckého areálu byl až dílem Václava Budovce. Jasnou vnější stopou jeho existence v dnešní barokní stavbě je pamětní deska z červeného mramoru s aliančními znaky Václava Budovce a jeho manželky Anny z Vartenberka, datovaná 1606. Hloubkový průzkum zámku prokázal existenci zdí a kleneb renesančního zámku nejen v rozsahu západního, ale i západní poloviny jižního, hlavního křídla dnešní zámecké budovy. Je zřejmé, že renesanční stavba byla jednopatrová s obytným podkrovím pro služebnictvo a souvislou řadou štítů nad korunní římsou. Jižní křídlo renesanční budovy sahalo do poloviny dnešního hlavního křídla zámku a jeho silná, východní obvodová zeď je dodnes částečně zachována v přízemí i prvním patře. Na severní, dvorní fasádě mělo toto křídlo zřejmě arkády, jak dokládá mladší zpráva z roku 1676 o zazdění tří „pavláček“ na zámku. Rozbor stavby naznačil, že i dvoukřídlá renesanční budova vznikla ve dvou stavebních etapách, jak dokládá relativně samostatný rozvrh křídel a nepravidelnosti na jejich stylu. Pod západním křídlem jsou zachovány rozsáhlé renesanční sklepy, jejich spodní patro je vylámáno ve skále. V přízemí zámku jsou především v západním křídle zachovány rozsáhlé renesanční klenby a několik velmi kvalitně provedených pozdně renesančních bosovaných portálů. Dvoukřídlá budova vlastního zámku, typu běžného pro menší šlechtická sídla té doby, měla rozsáhlé hospodářské zázemí, tvořené dvorem, vinopalnou a pivovarem se sladovnou „pod zámkem“ i ovocnou zahradou „za mostem“. V roce 1623 koupil konfiskované panství se zámkem Albrecht Eusebius z Valdštejna, budoucí generalissimus císařských vojsk a vévoda frýdlantský. Již roku 1627 je prodal svému bratranci Maxmiliánovi z Valdštejna, který svůj majetek udržel i po pádu a zavraždění mocného příbuzného na počátku roku 1634. Mnichovohradišťské panství rozšířil získáním řady okolních panství a statků, a vytvořil tak velké severočeské dominium, které bylo základnou ekonomické síly valdštejnského rodu na další tři století a jehož přirozeným centrem se stalo právě Mnichovo Hradiště. Události třicetileté války a několikeré obsazení severních Čech švédskými vojsky patrně vyloučily větší stavební činnost na zámku v Hradišti až do poloviny 17. století. V této době nebyl zámek zřejmě nijak významněji poškozen, avšak o několik let později zámek vyhořel neopatrností služebnictva. Přesný rozsah požáru není sice znám, ale v přízemí jižního křídla, v místech kuchyně a sousedních prostorů je patrná větší raně barokní oprava, předcházející velkou přestavbu z konce 17. století. V roce 1675 prodal Karel Ferdinand z Valdštejna panství Mnichovo Hradiště „se zámkem a městem“ svému synovci Arnoštovi Josefovi z Valdštejna, v jehož následnosti se majetek udržel až do poloviny našeho století. Díky tomu můžeme velmi podrobně sledovat další osudy zámecké stavby v pramenech ústřední správy valdštejnských statků. Až do sklonku 17. století probíhaly pouze drobnější opravy, neboť vrchnost sídlila na hradě v nedalekých Zvířeticích. Popis zámku v inventáři panství z téhož roku zaznamenává v budově celkem 28 místností, z nichž 15 bylo v přízemí a 13 v patře. Tento rozsah odpovídá západní polovině dnešní zámecké stavby. Počátek vrcholně barokní výstavby v zámeckém areálu v Mnichově Hradišti byl motivován zejména náboženskými potřebami. Arnošt Josef z Valdštejna se rozhodl založit v Hradišti kapucínský klášter. Jeho záměr byl schválen na řadové kapitule roku 1687 a bylo rozhodnuto o zřízení dvanáctičlenného konventu. Staveniště kláštera bylo příštího roku vymezeno severně od zámecké zahrady, na samém okraji města, jak odpovídalo kapucínským řádovým pravidlům. Samotná stavba kostela a kláštera započala 22. července 1690 za vedení řádového stavitele P. Jiřího z Mnichova, který se při dokončování kláštera na staveništi smrtelně zranil a v prosinci roku 1720 zemřel. V Mnichově Hradišti realizoval P. Jiří typickou jednoduchou kapucínskou architekturu, strohou a nezdobnou, přísně funkčně pojatou. Koncipována i provedena byla přesně v duchu řádových pravidel, stanovených již při založení řehole reformou františkánského řádu v roce 1525, platných pro celou Evropu a dodržovaných zcela beze změn. Záměrná chudoba a jednoduchost řádových staveb jim dávala až neslohový charakter. Jednoduchost výtvarné koncepce řádové architektury souvisela zcela promyšleně s tím, že těžištěm působnosti řádu bylo kazatelství a šíření Evangelia slovem a příkladným chudobným životem mnichů. Mnichovohradišťský kostel Tří svatých králů je téměř příkladnou kapucínskou stavbou. Je to valeně klenuté jednolodí bez kruchty, s nehlubokým pravoúhlým kněžištěm, kde za hlavním oltářem navazuje prostor mnišského chóru. Na pravé straně se k lodi přimyká samostatná kaple Panny Marie, zřízená rovněž dle řádových zvyklostí. Na prostor mnišského chóru pak navazují chodby klášterní budovy, jejíž řešení je ještě architektonicky skromnější. Jednoduchá stavba chrámu byla od roku 1693 poměrně náročně umělecky vybavována za přispění zakladatele kláštera, který věnoval i loretánskou sochu Panny Marie. Nejpozoruhodnějšími díly byly obrazy oltářů, které vytvořil tehdy v Praze činný a ve službách biskupa Jana Bedřicha z Valdštejna působící vynikající malíř Jan Kryštof Liška před rokem 1699. Jeho díly jsou obrazy Klanění Tří králů, sv. František a sv. Antonín. Hodnotný triptych s obrazy Ukřižovaného Krista s Pannou Marií, sv. Kláry a sv. Františka Serafinského je dílem litoměřického biskupského malíře Františka Světeckého, do kostela byl dodán rovněž roku 1699. Téhož roku byl pak dne 11. října klášterní kostel slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Bohumírem Kapounem, svobodným pánem ze Svojkova, současně byl vysvěcen a uložen i základní kámen stavby.